Tak se to blíží

17. května 2012 v 21:58 | Smiska |  Smiska
Ano v sobotu druhý závody na kole. Ptám se sama sebe, proč jsem tak nervózní? A nedokážu odpovědět. Pojedu 42km v terénu, tekže to bude pořádná makačka ale tak začínám se i celkem těšít. Tak uvidím jestli mám na co.
V neděli jdu na brigádu ... no aspoň, že nějaká ta korunka bude v peněžence.
A od ponděli 2 týdny praxí ... jé to bude krása ... teda doufám.

Jinak dneska jsem konečně správně naprogramovala blikačku, tak z toho mám radost. Začínám konečně rozumět jak napsat program ... nebo jak ho upravit Smějící se.

Život plyne pořád stejným tempem jen někdy je prázdný a někdy plný ... Nic není tak dokonalý jak se může zdát ... Ale vrací mi úsměv ti, kteří se radují a užívají si ... DÍKY ... já vám to taky vrátím Usmívající se

Někdy je to zmatek, nejasnost ale vše se dá pochopit a ujasnit ... takže proč to nechápat?

Možná je tento článek nepochopitelný ale kdo ho chápe, pochopí i prod mých myšlenek, které se valí a chtějí někam, kde budou přečteny a třeba pochopeny.

Přeji krásný víkend Úžasný

 


Brno - praxe

10. května 2012 v 22:00 | Smiska |  Smiska
Všechny předem zdravím,
omlouvám se za mou neaktivičnost ale blog beru jako zábavu, né jako povinost. Ráda bych přidávala články, někdy ale nevím co, a nebo což je častěji nemám čas.
Celý tento týden (kromě státního svátku) jezdím na praxe do Brna a to převážně na VUT. Přednášky jsou zajímavý ... někdy tak zajímavý, že spousta spolužáků spí a nebo přemáhá spaní. I já dneska seděla v lavici a víčka padlay a padaly ... pak jsem se nějak probrala a poslouchala až do konce. Jinak jsme navštívili technické muzeum, paroplynovou teplárnu a VUT. Zítra nás čeká energetický ústav FEKT tak jsem zvědavá.
No a tak si dneska sedím a přemýšlím jak je to super neučit a v tom mi došlo, že přístí týden se jde zase do školy a já se mám učit. No naštěstí ještě času dosst neděle večer to jistí Smějící se.
Doufám, že bude čas na další články mám teď pár nápadů ale čas není. Mějte se krásně a užijte si nadcházející víkend Úžasný.


Paroplynová teplárna - Červený mlýn

Někdy je to divný

2. května 2012 v 22:42 | Smiska |  Smiska
Najednou jsem zjistila, že jsem netolerantní, zlá, náládová, nemístná, nevkusná, nepřejícná a nevšímavá. Sakra, kdyby v tom vyla aspoň jedna kladná vlastnost. Ale holt něktyrý dny se zaměřují jen na tu špatnou stránku mé osobnosti. Počátkem dnešního dne se to rozjelo a teď už doufám, že to končí. No jo holt nemůžu být dokonalá ... sakra měla bych s tím něco dělat ... Třeba mlčet a jen se potulně spát za víčky plných slz říkajících ... ty seš ale kr*** že to děláš, že se snažíš ... tak tak jsem si připadala pod nešním jednom krátkém rozhovoru ... jak já bych se nakopala ... ale co se stalo stalo se aspoň vím, že teď na to musím jinak Smějící se. Stejně je nejlepší jet sama, jít sama a ... mám chuť mu jednu vrazit ... a to si říkal kamarád ...


Přeji všem plno pozitivních dnů, plno zábavy.

Na těch závodech jsem byla 5 a za to, že jsem byla nejmladší jsem dostala děckej šampus tak jsme to s paníS. řádně vypily Smějící se.

Brzo přidám lepší články ale nic není dokonalé Mrkající.

Smiska


1 závody roku 2012

20. dubna 2012 v 20:47 | Smiska |  Smiska
A je to tady, první závody. Zítra je pojedu. Je to časovka (na silničních kolech) pouhých 16km. Ale někdy málo je hodně. Zatím nejsem nervozní ... ale než tenhle člínek dopíšu tak určitě budu Smějící se. Jestli nám zítra zaprší tak to bude fajn ... ať neprší. Dneska jsem se jela rozjet jen kousek a všude kolem mě černý mraky ... já jela rychle abych byla doma. Třeba když zítra bude zamračeno, tak mě to taky požene Smějící se. Nevýhodou těchto závodů je, že jsou všechny ženy dohromady ... no poslední být někdo musí.

Dneska se ještě vyspím doma a zítra již na naší chaloupce v malebné vesničce. Přeji všem krásný víkend.
Smiska


Každý den se vážně nevydaří ... neumím se pořád smát ale i tak byl úžasný ... díky

Každý den je jedinečný

18. dubna 2012 v 22:48 | Smiska |  Smiska
A je to tak. Jsou dny krásný, veselý ale naopak smutný a strašný. Ale za to, jaký den si uděláme si můžeme sami. Samozdřejmě, když se nám něco nepovede, nebo nám někdo ten den skazí ... můžem za to my?

No podle mě si za spoustu nadávek, pokřiků a nesnází můžu sama. Vlastně za všechno si můžu sama. Ale nechci to měnit. Postupem času jsem se naučila, že každý den si musím zpříjemnit. Takže když mám náladu pod psa ... mám chuť vybrat auto a houpnout do silnice ... vím, že je to dočasný a pak až by mě spopelnili litovala bych toho. Prostě jdu fotit nebo jedu na koloběžce.

U focení se mi uleví, popřemýšlím si a vše je zas tam kde má být.
A na koloběžce? No vybírám si místa, kde je to o ,,držku´´ takže skoro vždycky přijedu domlácená ale to mi pomůže Usmívající se.

Po hodně hodinách přemýšlení a zasnění tak nějak docházím k závěru, že i ty dny, který byly strašný, smutný, nesnesitelný mi něco daly a jsem i ráda, že jsem to prožila a uvědomila si jací jsou lidi, jaká jsem ...

Jaká vlastně sem? To je různý pro někoho dobrá a pro někoho ... no to by byly slova ...

Ale proč si kazit dny, když je tady tak krásně?


Titanic

14. dubna 2012 v 19:44 | Smiska |  My, vy, oni...

Titanic

určitě se podívejte na toto video ZDE
Nejdříve malé seznámení zdroj:wikipedia

Byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line -Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících[P. 1] a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.
Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.[P. 1] Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Přesně před 100 lety se to stalo. Viděla jsem film, četla články a zaujal mě tento příběh. Proto jsem si přečetla knihu: Můj příběh Titanik.
Kniha byla psaná formou deníku který si píše mladá dívka myslím kolem 15 let.Cestovala jako pomocnice na Tintaniku. Seznámila se s jedním pracovníkem a zamilovali se. V knize není popsán jejich románek, protže k němu nedošlo. Dívka nasedá do záchraného člunu a jeho už nikdy nevidí. Na konci knihy je dovětek, že tento příběh je podle pravdy. Dívka o tom nechtěla nikdy mluvit ale dala deník svému bratrovi, který tuto knihu vydal.
Tato kniha mě dojala. Nevadí mi scifi příběhy ale podle pravdy mě to vždy nějak dostane.





Kam dál